Troufla bych si říct, že většina ho nikdy naživo v přírodě ani nepotkalo. Já ač malá vyrůstala v paneláku jsem ho brala za běžného tvora našich lesů, jelikož náš panelák byl ten poslední na sídlišti a za ním už jen louka a krásný les. Jako děti jsme jich každý rok několik zachránili z kanálu vedle našeho paneláku, když tam nechtě spadli a nikdy by se z něj nedostali a tak mě hřeje u srdce, že jsme pro tyto tvory udělali dost velké záchrany, jelikož mlok je zákonem chráněný a míst, kde je spatřit spíše ubývá. Dnes už bydlím v krásném domečku a jsem moc ráda, že u lesa a s kamarády mloky, jelikož je několikrát do roka v lese potkáváme a dokonce ve studánce, kterou jsem vybudovala v lese před třemi lety, se mloci usídlili a dnes tam máme čtyři mločí miminka, které svoje "dětství" tráví ve vodě a pak ji opustí a v dospělosti jsou z nich spíše suchozemci, i když sucho rádi nemají, jsou to takzvaní obojživelníci. Potkáte je spíše když prší nebo když je po dešti jako náš dnešní kamarád přišel až k našemu rybníku, který máme u domu. A prozradím vám jednu zvláštnost: mlok, když přijde nešťastnou náhodou o končetinu, tak mu vyroste celá zbrusu nová končetina, něco jako, když ještěrce doroste ocásek, ale tohle je fakt o level výš. Mloci mají na sobě oranžové skvrny, aby odradili predátory, jelikož mlok je spíše takový pomalý pohodář, který si vyjde na procházku, když sprchne, jinak je zalezlý někde v zemi. Přijdou mi, jako by se sem zatoulali z doby dinosaurů. Takže až vy někdy na nějakého narazíte v přírodě, važte si toho.
Tak pa kamaráde a přijď zase:-)
Komentáře
Okomentovat