Trstěnická polygonální stodola a přilehlý statek aneb jak Fénix vstává z popela

 Návštěva v Trstěnicích

Doslova za pět minut dvanáct jsem stihla navštívit mojí nejlepší kamarádku Pavlínku v Trstěnicích, ještě než jsme opět dostali od státu "zaracha" a spojila jsem tak příjemné s ještě příjemnějším. Jela jsem totiž, jak se u nás na Valašsku praví "do kuta" za nedávno narozenou dceruškou a taky jsem se moc těšila, že si konečně na vlastní oči prohlídnu jejich krásný statek a přilehlou stodolu, kterou především její manžel s ostatními nadšenci zachránili před úplným zaniknutím. Vyšlo mi i počasí a tak jsem si udělala opravdu krásný výlet a prošmejdila jsem celý statek od sklepa až po půdu, který Pavlínka se svým manželem také zachránili před záhubou a postupně ho opravují. Bude to jistě běh na dlouhou trať, než vše opraví, protože to určitě není žádná sranda, ještě k tomu, když máte čtyři malé děti a spoustu domácích zvířat. A proto jim moc držím palce a zároveň smekám klobouk, co za těch pár let dokázali a vrátili život statku, který se datuje až do 16. století.

Zachráněná polygonální stodola, dnes již v Trstěnicích.

Taktéž zachráněný statek rodinou Kmoškových v Trstěnicích.

Zachráněný unikát

Polygonální stodola

Původně tato stodola stála při usedlosti  č.p. 97 ve vedlejší obci Čistá. Na jaře roku 2015 byla po desetiletích bez údržby ve velmi špatném stavu. Z velké části postrádala krytinu a měla zřícené krovy. Přistoupilo se proto k jejímu přesunutí na nové místo, kde byla postupně rekonstruována na místě již dříve zaniklé obdobné stodoly.

Obnova probíhala až do roku 2018 a nejnáročnější prací bylo zhotovení tradiční doškové krytiny, kterou stavba původně měla spolu se šindelovým hřebenem. Nejprve bylo potřeba vypěstovat a ručně posekat pole původní odrůdy dlouhostébelnatého žita, navázat došky a upevnit je na střechu.

Kronikář Josef Žrout, 1948: Došky se u nás dělaly tak, že se sláma přehnula, u ohnutého konce slámou svázala a konec se srovnal-usekl. Pošívalo-krylo se tak, že se jeden došek pramínkem slámy k druhému přišil. Když byla drobná sláma a vítr novou střechu zrovna nerozcuchal, tak vydržela taková střecha 100 let a snad i více.

Nutné byly také další rekonstrukční práce, zejména výměna silně poškozených dřevěných trámů za nové, ručně tesané nebo obnova hliněného mlatu.

Roubená dvanáctiboká stodola z roku 1698 byla zachráněna na poslední chvíli. Dnes je unikátním dokladem lidového stavitelství ve východních Čechách. Mnohá řemesla pozbyla v současnosti svého praktického účelu. Udržování technologií, kterému se věnují odborníci i místní nadšenci, je ale důležité  nejen jako doklad naší historie. Některá ze starých řemesel mají praktické uplatnění také v péči o památky.

Nová naděje

Usedlost U Mikšíků čp. 56

Rod Mikšíků, podle kterého je usedlostí čp. 56 od nepaměti přezdíváno, je na tomto statku v archivních pramenech doložen už od 16. století. Kolem roku 1850 tady začal hospodařit rok Kmošků, který vtisknul areálu současnou podobu. Na Kmoškovy později navázal rod Vejdů.

V období zakládání zemědělských družstev v polovině 20. století náleželo ke statku kolem 44 hektarů půdy. Hospodařící rodina Vejdova odmítla vstoupit do JZD, a jelikož nestačila plnit předepsané dodávky, byl hospodář uvězněn a celá rodina násilně vystěhována. Od šedesátých let usedlost nikdo neobýval a na polnostech hospodařilo JZD, které zároveň zřídilo ve stodole a chlévech výkrmnu prasat a ostatní prostory využívalo jako sklady. Stejný osud měl i statek i po roce 1989.

Situace se změnila až po více než půl století , kdy v roce 2015 usedlost v dezolátním stavu koupila rodina Kmoškova, která ji postupně rekonstruuje a snaží se zde  hospodařit tradičním a udržitelným způsobem.

Násilná kolektivizace v polovině 20. století zasadila našemu venkovu ránu. Sedláci tehdy ztratili  po generace předávané a opatrované usedlosti a pozemky. Starší generace, která tehdy pamatuje tyto křivdy, už z vesnice odchází. Po celé naší zemi však i dnes najdeme mladé hospodáře, kteří se snaží pracovat s úctou ke svým předkům.

Pohled na nynější statek rodiny Kmošků ke vstupním vratům

Pohled ze severní strany....tam za těmi okny se nachází kuchyň.

Pohled ze severozápadu...

Pohled ze zadní východní strany.

Statek je opravdu obrovský a pro mě neskutečně nádherný...

V zázemí statku se skrývá spoustu užitkových zvířat, kromě těchto hus, které mě krásně vítaly:-D

Tak tohle je další zachráněný kus....sušárna na ovoce, však jsem dostala vynikající křížaly, které se zde sušily:-)

Kdo by chtěl navštívit tohle malebné místo nedaleko Litomyšle, tak může v červenci a srpnu každou sobotu od 9 do 16 h nebo po předchozí domluvě s majitelem: Vojtěch Kmošek tel:737 013 649 nebo na emailu: info@ilkd.cz

Pohled na obytnou část uvnitř statku.

Hlavní vchod do statku.

U hlavního vchodu si udělaly hnízda jiřičky...možná i vlaštovky...

Pohled na statek z vnitřní části...

Ani holoubci nechybí...

Pohled na vstupní dveře do obytné části statku...kočky nesmí chybět, doprovázely mě na každém kroku:-)

Vpravo nahoře nyní chybí ochoz, který byl už zchátralý a čeká na svou opravu....

Statek jsem si prošla od krásných kamenných sklepů až po půdu.

Hmmm tak tady by se skladovaly marmelády nebo třeba brambory....v minulosti jich tu bylo určitě požehnaně.

Statek se skládá ze dvou sklepů, jeden je pod obytnou částí a druhý se nachází pod vejminkem...

Schody na půdu...

Tady čeká tento krásný kočárek na svou renovaci...

Čičiny mě pronásledovaly na každém kroku:-)

Půdy jsou tady opravdu obrovské...dříve sloužily hlavně k uskladnění úrody na zimu...

Tady jedna fotka z vejminku, kde dříve pobývali nynější majitelé, ještě než zrenovovali obytnou část.

Tak tohle je opravdový unikát, kdy jsou na parapetu udělány drážky s otvorem, který vedl pod parapet a sváděl tak do nádoby vlhkost, která se na oknech tvořila v zimě, kdy se v chalupách topilo a na oknech tak kondenzovala voda. Nádobky na vodu se nedochovaly, ale určitě je majitelé něčím nahradí.

Majitelé chovají spoustu domácích zvířat včetně těchto milých koziček.

Holky byly na mě moc hodné...:-)

A tady moje milované ovečky, které miluju od malička....moje stařenka jich měla u nás na Valašsku celé stádo...miluju jejich vůni:-)

A tady králíci...

Domácí hlídač, který pronásledoval holoubka, ale samozřejmě mu neublížil:-)

A tady krásné koťátko, které mi bylo neustále v patách:-)

Co napsat na závěr: děkuju všem takovým lidem, kteří si vysnili svůj sen a zachránili tak stavby, které by jinak upadly v zapomnění a jen díky jim vstaly z popela jako Fénixové a díky jim můžeme tyto krásy našich předků obdivovat i dnes. Moc děkuji moji nejlepší kamarádce Pavlínce, která mi udělala krásnou prohlídku jejich statku a okolí i jejímu manželu Vojtovi, který je na tyto věci velký odborník a určitě i díky svým rodičům získal vztah k těmto věcem. Kdo by se chtěl dozvědět více o aktivitách této úžasné rodině Kmošků může navštívit stránky: www.sebranice.cz/san , kde je spoustu zajímavostí, jak od rodiny Kmošků z Trstěnic, tak i jejich rodiny ze Sebranic, která je defakto přes kopec a udělali spoustu záslužné práce. Například díky nim vstala opravdu jako Fénix z popela Schlesingerova kaple nedaleko osady Vysoký Les a mnohé další. Děkuji celé velké rodině Kmošků za jejich práci a při příštím projektu se hlásím na brigádu:-) 

Přeji všem pokud možno krásný podzim a ničím nezkažený....