Rozloučení s Afrikou

 Rozloučení s Afrikou

Doufám, že se vám mé putování po Jižní Africe líbilo a ukázala jsem aspoň část z této krásné země. Moc jsem se těšila, že tam opět v této době vyrazíme a budem objevovat nové kouty této země, ale bohužel musíme doma sedět na zadku a doufat, že už bude líp. Pro nás to byla poslední svobodná dovolená, než se ta mrcha roztáhla po celém světě. Vyjížděli jsme 27. února a domů jsme se měli vracet 13.března, tak abychom druhý den mohli jet na Oktagon do Ostravy. Když ale 3 dny předtím v ČR vše uzavřeli, tak jsme se rozhodli, že si to tam ještě o týden protáhneme. To jsme, ale netušili, co náš čeká za stresy….Den před odletem domů uzavřela Vídeň svoje letiště a nastaly zmatky a přebukování letenek a nakonec přestaly létat Emirates úplně. Takže začal stres se sháněním letenek a naštěstí nás zachránili Quataři, kteří jako jediní létali a mohli nás tak po dalším protáhnutím o další týden přepravit do Prahy. Takže naše dovolená se nakonec protáhla na měsíc a odletěli jsme takzvaně za pět minut dvanáct. Jelikož druhý den zavřeli letiště i v Cape Town. Takže jsme se neplánovaně podívali i do Quataru, kde jsme měli mezipřistání a pak do Prahy, kde pro nás přijel kamarád. Za letenky jsme dali pěkný balík, to co běžně dáme za cestu tam i zpět, ale byli jsme šťastní, že jsme se dostali zpět do ČR. A nastal další šok, letiště Václava Havla bylo liduprázdné, venku nikde nikdo a na dálnici jsme téměř nepotkávali auta. Prostě země duchů jako po nějaké apokalypse…..I přes všechny ty peripetie jsme si dovolenou užili, protože to co nastalo poté nemohl nikdo očekávat a my měli to štěstí, že jsme tam byli v rodinném zázemí ve svém domě, takže když by nastal horší scénář, tak jsme měli, kde bydlet, ale už jsem se tam po tak dlouhé době začínala nudit….no zůstat tam dýl, tak jdu asi někde na brigádu na vinici sbírat víno:-D No a auto nám kyslo ještě tři týdny ve Vídni, než pustili hranice a my si ho mohli jet vyzvednout, tak ještě, že jsme doma měli druhé...Ale ještě bych se ráda vrátila k životu v Cape Town. Myslím, že snad všem by se vám tam líbilo. Ve všech obchodech byla usměvavá a moc ochotná obsluha a navíc v supermarketu stojí za pokladní druhá paní a nákup vám vkládá do tašek. U každého oddělení je vyškolený prodavač, který vám mile se vším pomůže. V obchodech s obuví a oblečením vám ihned ochotně „létají kolem zadku“ doslova běhají pro každý další kus oblečení nebo číslo bot, dětem většinou dávali bonbóny nebo lízátka…..připadala jsem si jako nějaká celebrita, ale takto se chovají naprosto ke všem a navíc ty ceny….v Guess vše pořídíte za 1/3 ceny než u nás a tak je to téměř ve všech obchodech a to se nebavím o kvalitě potravin v obchodech. Většinu českých prodavačů bych tam poslala na převýchovu, jelikož to jistě znáte z vlastní zkušenosti, když vejdete do obchodu a zašklebená prodavačka se tváří jako by jste ji přišli obtěžovat…..Snad v každé restauraci v Jižní Africe vás hned u vstupu přivítá personál, který vás usadí ke stolu a dá vám jídelní lístky. Poté přijde usmátý číšník nebo servírka a ochotně s vámi zkompletuje objednávku. Prodavače a číšníky dělají většinou místní černošští obyvatelé, kteří jsou opravdoví profesionálové, vždy pěkně upraveni. Zkrátka všude jsme narazili na moc milé lidi, kteří se nás ptali odkud jsme, muži opravdoví gentlemani, kteří vám neustále otvírali dveře……Když jste zastavili na křižovatce na stopce, tak i ti co měli přednost, tak dávali přednost vám a usmívali se na vás. U všech obchodů byli na parkovištích místní, kteří vám ochotně odvezli nákupní košík za nějaký ten drobák až k autu, kde vám vyložili nákup a ještě vám ukazovali při couvání. Zkrátka úplně jiný svět, že se nám ve finále ani nechtělo jet domů. Snad rok uteče jako voda a my se budeme moct opět podívat za švagrovou, která se z tama nedostala do ČR už rok a půl, ale jinak se tam má dobře, vše jim tam funguje, vše mají otevřené, jen musí chodit s rouškami a samozřejmě tam chybí turisté. Ale přiletět a odletět se tam dá, jen všichni víme jaká je situace a spíše nikdo neví, co zase bude, tak raději všichni sedí doma a doufají v lepší zítřky.

Poslední pohled z balkónu u naší ložnice...

Pohled z balkónu ložnice naší dcery...

Tak na shledanou oceáne krásný....

Doufám, že si brzo zabořím nohy do toho jemného písku....

Poslední sklenka růžového vína u švagrové na bazéně před odletem.

S Berynkem na gauči....už je chudák na pravdě boží....

Tak na shledanou Afriko krásná:-)