Život lidí v JAR

 Život lidí v JAR

I když by se z mých fotek a reportáží zdálo, že život v JAR je moc krásný, pro většinu obyvatel tomu tak není. JAR je bývalá britská kolonie, ale už před nimi v 17.století obsadili tuto zem Holanďané, kteří zde vysadili první osadníky, kteří zde začali obdělávat půdu a na těžkou práci zde dovážela východoindická společnost otroky z Indonésie, Madagaskaru a východní částí Afriky. Od té doby začali do JAR přijíždět další osadníci například z Německa a Francie. Britské osídlování Jižní Afriky nastalo kolem roku 1818 a následně vyvrcholilo příchodem 4000 osadníku v roce 1820. Britové poté zakázali obchodování s otroky a zrušili otroctví v roce 1833.  Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu. V roce 1948 zvítězila ve volbách Národní strana, která posílila rasovou segregaci, ze které vyplývaly práva a omezení a byla nazvaná jako „Apartheid“. Což znamenalo, že běloši měli nejvyšší životní úroveň, ale černá většina zůstávala znevýhodněna téměř všemi standardy, včetně příjmu, vzdělání, bydlení a tudíž i délky života. A tomu tak bylo až do zrušení Apartheidu v roce 1994. JAR je nejlidnatějším zemí světa s 59 milióny obyvatel a to hlavně proto, že do JAR míří spoustu přistěhovalců z okolních zemí za vidinou lepšího života, kterého se většinou, ale nedočkají a tak vznikají za městy slumy, kde tito lidé žijí opravdu v bídných podmínkách. Kolem takových slumů jsme párkrát jeli a táhly se na kilometry daleko a nedoporučovala bych zastavovat, jelikož JAR se drží na prvních příčkách kriminality ve světě. Snad každý dům je obehnán ostnatým plotem nabitým elektřinou a ještě je napojený na bezpečnostní agenturu, která vám hlídá dům. U každé postele máte pověšený ovladač, který když zmáčknete, tak okamžitě přijede bezpečnostní služba…..no my za celou dobu nezažili nic špatného, ani doma, ani ve městě…prostě nikde. Myslím si, že tohle se týká spíše Johanesburgu. Letěla jsem do této země s určitými obavami, ale bylo vše naopak. Všude byli lidé milí, usměvaví a vstřícní. Ať už v obchodech, na ulici nebo kdekoliv jinde. Ale je třeba se určitě vyhýbat rizikovým místům a mít oči na šťopkách. Chtěla jsem vám ukázat tímto i druhou část této krásné země a zamýšlím se nad tím, co by pomohlo těmto lidem na okraji společnosti….no já to asi nezměním. Ale zase musím říct, že i spoustu těchto lidí je moc zručných a spousta z nich vyrábí rukodělné výrobky. Ať to jsou vyřezávané sošky, zvířátka upletená z drátků, která byla opravdu nádherná….jen já neměla místo v kufru. Takže se snaží uživit, jak se dá….spíš si je nedovedu představit v dnešní nelehké době, kdy se živili zejména z turistického ruchu…..a proto bych si přála vrátit život do starých kolejí nejlépe už dnes.

Jeden z těch lepších slumů...

V Africe se takhle přeprava lidí řeší běžně a nikdo vás za to nebude pokutovat :-)

Na křižovatce...jezdí se vlevo.

Piknik místních pod stromem.

A tady už jízda kolem jednoho z největších slumů, který se táhl kilometry do šířky i dálky.

V takových plechových domečcích většinou žije celá početná rodina.

Ještě, že jsme nedostali jízdou kolem defekt....měla bych opravdu strach.

Návštěva místního hřbitova, ten jsme nemohli neminout asi to bude naším povoláním:-) ne pohřebáky neděláme:-D jen realizujeme pomníky a já zvěčňuji nebožtíky do kamene ;-)

Tento mě fakt zaujal...Princ z Walesu...vzpomněla jsem si na Charlese, zřejmě rodinný příslušník.

Tento se mi líbil nejvíc, ta ruční práce těch vytesaných rukou. Opravdu mistr kameník.

Jen nejsou tak veselé a barevné jako u nás.

A tady před nákupním centrem....zas druhá tvář, auta tohodle typu tam byly na běžném pořádku.

Takže nebylo jak nám, kteří jsme mohli spočnout na pláži se sklenicí Savanny....